L´Etape v Praze po aktivním závodění pro nás bronzová díky sprintu Michala Kollerta
Závody
Pátý ročník L´Etape v Praze pro nás představoval výzvu obhajoby po loňském zlatu Petra Fialy. Na startu čtyři vítězové L´Etape společně v jednom týmu a to jmenovitě Michal Kollert (2022), František Paďour (2023), Petr Fiala (2024) a Robert Hula (2024, Prachatice). Kollert i Fiala dokázali v minulosti udělat i tzv. double, tedy v jednom roce zvítězit v Praze i Bratislavě. Tato sestava nás jasně dávala do pozice velkých favoritů a my si na obhajobu právem věřili. Dalšími borci v naší sestavě na startu byli Tomáš Gdula, mladý Matyáš Polák, Tomáš Dudek, Tomáš Cupl a veterán Vladimír Uličný.
Letošní trasa nabízela zajímavou příležitost útoku z dlouhé vzdálenosti před cílem pro velmi silného vrchaře. Tři nejnáročnější kopce závodu byly poskládané hned za sebou a my věděli, že Robert Hula je nyní ve špičkové vrchařské formě. Vždyť před týdnem na Krakonošově Cyklomaratonu, kde startovaly téměř kompletní sestavy profi týmů ATT a Elkov Kasper, dokázal v nejtěžších dlouhých kopcích jet stejné tempo jako ti úplně nejlepší a třeba obávanou stěnu na Pražskou boudu z Pece vyjel ve stejném čase jako Jan Hirt, který zde v dresu CCC závodil v době, kdy dokázal jet na celkově 12 pozici na Giro d´Italia. Věděli jsme, že jde o riskantní tah, jelikož Roberta by pak čekalo téměř 80km dlouhé sólo jízdy, která je v závěru hodně po rovině a ve velkém vedru proti silné skupině to bude velmi těžké. Před kopcem z Městečka, kde jsme útok plánovali, jsme se snažili s Tomášem Gdulou nebo Matyášem Polákem dostat do úniku. Pokud by měli náskok a Robert je po útoku v kopcích dojel, mohli mu trošku pomoct. Podařilo se nám odjet s Tomášem, ale jeho náskok nebyl dost veliký a po razantním útoku v kopci ho Robert dojel příliš brzy a pomoc od něj tak nebyla možná.
Pozice pro zahájení útoku byla dokonalá. Sjezd do Městečka je velmi technický, zde se první skupina velmi natáhla. Na první pozici jel Michal Kollert a hned za ním Robert Hula. Michal si vzal za úkol rozjet stoupání v tempu, které dostane všechny na limit a pouze nejsilnější vrchař bude schopný z takového tempa zrychlit. Věřili jsme, že tím je právě Robert. Tempo se stanovilo na 490w po dobu úvodních tři minut kopce. Robert z tohoto tempa zaůtočil po dvou minutách a jediný kdo s ním zkusil jet byl nás další favorit Petr Fiala. Skvělý scénář, jelikož pokud by dokázali jet spolu, tak šance na dotažení útoku ve dvou je na takovou distanci mnohem větší. V průběhu druhého stoupání z Roztok na Leontýn Petra Fialu dojíždí hlavní skupina, kterou táhne sparťan Tomáš Kalojíros v kvalitním tempu a Robert Hula zůstává osamocen na čele. V hlavní skupině jede také s nadhledem Michal Kollert a tak je pro náš tým situace ideální. Petr s Michalem nemusejí utrácet síly na čele skupiny, protože nechtějí sjíždět svého kamaráda a mohou doufat, že Robert to vydrží. Až téměř do Prahy to vypadá, že Robert jede za zlatem. Bohužel v posledních kilometrech Robertovi síly došly, skupina pravidelným střídáním udržuje velmi vysoké tempo a v nájezdu do motolského kopec je osamocený válečník v modrém trikotu na dohled. Tím Robertovi šance dva kilometry před cílem skončily a nyní je na Michalovi a Petrovi, aby zvládli klasikářské finále a dodali zlato. Lepší dva závodníky na takový typ dojezdu v čelní skupině mít nemůžeme.
Bohužel v úplném závěru dojde k nedorozumění v komunikaci mezi Michalem a Petrem. Petr hlásí Michalovi, ať jede na sebe. Bohužel ve velké rychlosti Michal zprávě porozumí opačně a myslí si, že Petr mu oznámil "Beru to na sebe". Tedy, že je plný sil a závěr zvládne. Vloni v téměř stejné situaci Petra nikdo nedokázal porazit v podobném složení čelní skupiny a tak se jeho sebevědomí a rozhodnutí zdálo logické a Michal byl rád, že tlak na dotažení finále není na něm. Bohužel Petr na tom nebyl dobře, byl přehřátý z vedra a přechozí snahy vydržet Robertovo tempo v kopci. Michal jde okamžitě po dojetí Roberta na špici a jede vysoké tempo v druhé polovině motolského kopce proti větru, aby kontroloval tempo čelní skupiny a připravil ideální závěr pro Petra Fialu. Po nájezdu do krátkého minutového stoupáku na Spiritku, kde je jedna z posledních šancí zaútočit, tak okamžitě nastupují soupeři Šrajer a Honza Brňák. Michal se ohlíží zda má Petra v háku, aby to rozjel nadoraz pro něj a pomohl mu získat výhodu nad soupeři. Jenže Petr kroutí hlavou a dává najevo vyčerpání, v ten moment Michal pochopil, že vše je jinak a musí to vzít na sebe on. Nastupuje spolu se silným slovákem Murárikem, který také nechytl okamžitě nástup soupeřů a spolu ujíždějí z hlavní skupinky směrem k horizontu Spiritky. Po vyjetí následuje bolestivá rovina atletickou ulicí a situace je nyní taková, že závodníci jedou za sebou s cca pětivteřinovými mezerami a po sprintu do kopce jsou všichni na svém fyzickém limitu. Michal se s Lubomírem Murárikem zkouší párkrát prostřídat a jízdou v dorazu dojet soupeře před sebou. Stále je ještě šance, že jim nyní došly síly a v případě jejich dojetí se otvírá šance k vítězství. Bohužel rovinka brzy končí a následuje technická pasáž kolem Strahovského stadionu. Soupeři jedou jako o život s malým náskokem každý sám a již je nelze dojet. Pokud by jeden z obou závodníků dal veškeré síly do dojetí soupeře před nimi, ten druhý by poté zvítězil a tak ani Michal ani Lubomír nemohou jet na úplných 100%. Nezbývá než akceptovat souboj o třetí místo. Je z toho krásný sprint do cílové rovinky na Strahově, kde je díky fanouškům bouřlivá atmosféra. Michalovi se daří dostat před Murárika a vybojuje pro sebe i pro tým vydřený bronz. Zvítězil zaslouženě Jan Brňák díky tvrdému útoku ve správný moment v závěrečném kopci a ročník 2025 tak má svého šťastného vítěze. Nás mrzí, že zlato tentokrát není v našich rukou, ale udělali jsme dnes závod velmi zajímavým, bojovali naplno a toto vše je součást sportu. Věříme, že s naším přístupem budeme psát ještě mnoho zlatých příběhů na dalších závodech a těšíme se na ně!
